Rozhovor s rezidenční umělkyní Nelou Bártovou

Nela Bártová je studentka Ateliéru sochařství 2 FaVU VUT v Brně. V září 2020 strávila tři týdny v Regensburgu na česko-bavorské umělecké rezidenci projektu kultur|kontakt|kreativ. Ačkoliv původně plánovala udělat pouze instalaci na zeď, nakonec v rámci jejího pobytu vznikly kromě instalace s názvem „Go deep, but not really deep“ i další objekty a krátké video. Obecně ve svých dílech Nela zpracovává témata týkající se člověka ve vztahu k přírodě a jeho fungování v současném světě. V průřezu její tvorbou se objevují prvky koláže, které využívá v různorodých formách, především v kombinaci médií, se kterými pracuje.

Jak se ti v Regensburgu líbilo? 

Bydlela jsem v jednom z ateliérů v Kunstlerhaus Andreasstadel - domě, kde je tuším okolo dvaceti ateliérů, kino a kavárna. Tvoří zde místní umělci a jeden z ateliérů slouží rezidentům. Místo se mi moc líbilo - dům plný ateliérů má skvělou polohu, na ostrůvku mezi dvěma řekami, do centra města co by kamenem dohodil. 

Z tamních galerijních prostor mě zaujala galerie, na jejíž jméno si již nevzpomenu, ale byla to malá vitrínka ve zdi domu v jedné z ulic centra. Z dalších míst mě očaroval brutalistí univerzitní komplex a samozřejmě neoklasicistní chrám Walhalla. Nejsilnějším zážitkem však byla návštěva vápencového lomu Walhalla Kalk i s komentovanou prohlídkou.

Jak stáž probíhala? 

Německy jsem mluvila naposledy na základní škole. Samozřejmě si nepamatuji vůbec nic, mluvila jsem anglicky, všude bez problému. Technické záležitosti se mnou řešila Carolin Binder, která pracuje v místní kanceláři pro kulturu. Společně s ní mi s uskutečněním projektu dle mých představ pomáhala dvojice stážistů Alex a Friedemann. Všichni mi splnili, co mi na očích viděli. Dodnes jim za to vděčím! Moje matching-partnerka byla Tanja Riebel, která má ateliér na stejném patře, jako je ten pro rezidenty. Dlouho jsem nepoznala sympatičtější a usměvavější slečnu. Doporučila mi v Regensburgu spoustu skvělých míst a namluvila německé znění do mého finálního krátkého snímku.

Do Regensburgu jsem přijela už s konceptem svého projektu, ale finálně se dotvořil až na místě. Největší inspirací mi byl zmiňovaný lom Walhalla Kalk. Instalace, objekty i snímek se zabývají různými způsoby přemýšlení nad krajinou. Pracovala jsem se sklem, videem, zvukem a textem.

Už jsme měli příležitost nějaké výstupy vidět? A jak by měl tvůj projekt pokračovat?

Fotky instalace a objektů visí na mém instagramu a webovém portfoliu. Co se filmu týče, momentálně dodělávám české znění a finální úpravy - v Regensburgu jsem promítala úplně prvotní verzi, spíše takový první pokus pro mě, abych zjistila, jak film působí, jakou má náladu a podle toho ho mohla doladit. Ráda bych jej poté ukázala veřejnosti ve formě promítání nebo v rámci galerijní instalace. Současně se mi v hlavě rodí nápady na možná pokračování myšlenky filmu, uvidíme, kam to dospěje.

Představují podle tebe rezidence dobrý způsob, jak se poznat s umělci z jiného prostředí a získat inspiraci? 

Byla to má první rezidence a naprosto jsem se do tohoto způsobu práce zamilovala. V normálním životě jsem časově poměrně vytížená, studuji, pracuji, vždy mám rozdělaných několik projektů najednou, zajímám se o spoustu věcí. Mít tři týdny čas jen a pouze na jedno dílo, moct se na něj plně soustředit a nemuset řešit nic jiného pro mě byl naprostý očistec. Uvědomila jsem si, jak je soustředěný klid, čas a samota pro tvorbu důležitý - nápady začaly přicházet jeden za druhým samy od sebe, potřebovaly jen dostat časoprostor na to se rozvinout. To se mi nestává často, obvykle se soustředím na více věcí zároveň. To uvědomění byla nejzásadnější věc, co jsem si odnesla. Díky za příležitost.