Rozhovor s rezidenčním umělcem Jakubem Krejčím

Jakub Krejčí je mediální umělec, absolvent Centra audiovizuálních studií na FAMU, kde nyní působí na pedagogické a výzkumné pozici, zároveň pracuje na volné noze. Ve své práci zkoumá využití game enginu v umělecké tvorbě, virtuální realitu a zvukovou tvorbu. Během rezidence rozvíjel svůj performativní audiovizuální projekt „Kitty Chaos Planet“.

Jakube, jak tvoje stáž probíhala?

V Řezně jsem pobýval na rezidenci od 3. do 26. srpna 2020. Bydlel jsem v rekonstruovaném historickém objektu  Andreasstadel v historickém centru města, na jeho ostrovní části s krásným okolím. Postaven byl tuším roku 1597. Teď se v něm nachází hotel a kulturní část s kinem a ateliéry. Ten můj byl obytný a představoval velkorysé zázemí pro tvorbu. Odsud jsem taky vyrážel výlety po okolí na kole, které mě příjemně udržovaly v harmonii s okolím, vlastním já a především s tvorbou, která se v mém případě odehrává převážně před obrazovkou počítače, případně pak nad elektronickým hudebním nástrojem. Každodenní rytmus a koncentrace jsou pro zkoumání, vývoj a kompletaci interaktivního digitálního díla nezbytné.

Která místa se ti v Regensburgu zalíbila? 

Velice mě zaujala Ostdeutsche galerie, která spojuje mezinárodní osídlení Němci na východ v zahraničních zemích. Pojmem i samotnou expozicí se tak hezky propojuje obrázek o celém kulturním regionu a jeho propojení. Dál se mi líbila cesta na kole napříč městem na jeho samotný jižní okraj, zajímavá je rovněž přístavní oblast východně od města na řece Dunaj. Vlastně mě spíš fascinoval okruh funkčního současného města obklopující historické jádro. Na přeceňování historicky architektonických památek jsme přece jenom z ČR zvyklí, kdy samotné centrum Prahy působí jako vybydlený turistický skanzen. I když v Řezně se centrum zdálo spíše obydlené, to jsem vnímal pozitivně. Také se zde nacházelo několik second handů nabízejících kvalitní a levné oblečení. Takové v Praze těžko dohledat. Katedrála je krásná. Určitě také stojí za to vyrazit na výlet k vysílači na kopci severo-východně od města. Odtud pokračuje zalesněný hřeben paralelně s Dunají, vedle které dále narazíme na krásnou zříceninu hradu Donaustauf, jehož rozbořená místnost u vrcholu připomíná, že byla stejně kompletní jako ty zachovalé v centru města. 

A jak sis poradil s cizí řečí? 

Mám základy německého jazyka, který jsem se několik let učil. Byl jsem na Erasmu v Berlíně a částečně se orientuji, ale nejsem stále na běžné komunikační úrovni. Bylo příjemné a zároveň užitečné pobývat v oblasti tvořené německým jazykem. I to tvoří vliv a základ pro sblížení se s jazykem. Občas jsem byl schopný říct pár základních slov, ale specificky jsem se domlouval výhradně anglicky.

Kdo byl tvým mentorem na německé straně a jak spolupráce fungovala?

S hledáním mentora to bylo pro mě trochu složitější. Napřed jsem uvažoval o spolupráci s firmou, která se nenacházela přímo v Řeznu, ale trochu dál v regionu. Zaměřovala se na profesionální 3D skenování a bylo možné u nich strávit jeden celý den. Druhým kandidátem byl Andreas Hartmann, kterého jsme navštívili v jeho studiu, kde vyvíjejí také aplikace pro virtuální realitu. I když narozdíl ode mě cílí na komerční prodej a reklamu. Pracovali však s obdobnou technologií - konkrétně používali Unreal engine, což je alternativa k Unity Enginu, který používám já. Jedná se o software pro vývoj počítačových her, ale i dalších interaktivních, uměleckých aplikací i VR. Rozhodl jsem se však pokračovat ve vlastním rozpracovaném v projektu, místo začínání nového (ač se to zdálo být zajímavé). Tím se také rozšířil rozdíl mezi námi a času nebylo zase tolik.

Nakonec jsem se rozhodl pro spolupráci s místní uměleckou skupinou Pomodoro Bolzano. S Johannesem Riedmannem, členem skupiny, jsme sdíleli podobné zájmy a cíle v tvorbě. Těmi je zájem o Mediální umění, zabývající se technologiemi a vědou ve vztahu k civilizaci, prostřednictvím umění. Jednou z oblastí, která do tohoto spektra patří, je právě audiovizuální performance, se kterou oni i já máme zkušenosti. Mohli jsme si tudíž vyměnit zkušenosti a zároveň si rozumět v tom, o čem hovoříme, ať už se jednalo o komputované obrazy, elektronickou hudbu, rozpomínání nad jejich účastí na rakouském festivalu Ars Electronica, případně sdílením toho, jak v budově Andreasstadel po mnoho let provozovali vlastní otevřené studio a propagovali tak tuto oblast zájmu k místní komunitě.

Můžeš ve stručnosti představit svůj projekt? 

Můj projekt, jak už jsem napověděl, je audiovizuální performance s pracovním názvem Kitty Chaos Planet. Jméno pochází z názvu mé webové stránky http://kittychaosplanet.org/

Jedná se o experimentální interaktivní audiovizuální narativní systém pro performance s víceúrovňovým modulárními prvky, efekty a zvuky. V zásadě je to herní simulace snažící se zkoumat skutečný svět a dojmy z něho. V jednoduchosti by to měla být show, performance, představení nebo instalace.

Projekt se vrací k mé dlouholeté tvorbě performancí, kterým jsem se věnoval při studiích na pražské Famu. Rezidenci jsem využil jako prostor pro intenzivnější práci na vlastní performance, kde se vracím k autorské tvorbě v audiovizuální – koexistující struktuře. Na tomto projektu pracuji možná již 3 roky a občasně jsem schopný jej prezentovat. Časová náročnost je také  důsledkem přeorientace zvukové tvorby ze software na  fyzické elektronické nástroje, které jsem po tuto dobu vyráběl a postupně se dostával k sdíleným projektům výroby jednotlivých modulů, které oproti bastlení mají spíš charakter průmyslového výrobku – jsou tedy prakticky spolehlivé a trvalejší. Dává smysl je kupovat i hotové. 

To vysvětluje i můj přístup k tvorbě, jenž následuje technologii, ale i její praktičnost a cíle, kterými je systém, poskládaný z více částí, technologií a vrstev. Nepotřebuji “roztahávat” dráty a experimentálně vypadající struktury po celém ateliéru. To jsem dělal po mnoho let. Tvorba se odehrává u počítače, pomocí softwaru – tvorbou 3D simulace na herních principech, kterou během performance ovládám a synchronizuji  a doplňuji pomocí hudebních nástrojů v intenzivním momentu prezence, performance.

Už jsme měli příležitost nějaké výstupy vidět? A jak by měl tvůj projekt pokračovat?

Na konci rezidence jsme uspořádali představení, které jsme s koordinátorkou Carolin Binder rozmýšleli od samého začátku rezidence. Také jsme pro něj hledali vhodné místo. V úvahu připadalo kulturní centrum  Degginger, prostranství  Thon-Dittmer-Palais, kde také sídlí Divadlo, v jehož vstupní hale, se sloupovím a klenbami (které jsem přirovnával k hradu Donaustauf), se nakonec událost odehrála. Já osobně bych řekl, že se jednalo o verzi v procesu vývoje, i když autonomní. Mé vystoupení je vždy v něčem nové. Během rezidence jsem například vyráběl část hudebního nástroje. Další širokou oblastí je kromě konstruování prostředků i dlouhodobá praxe a cvičení v tom, jak hrát, a samozřejmě komponování oproti čistě živé improvizaci. Součástí vystoupení je i projekce. Ta vychází ze starších základů, ty ale vylepšuji programováním a přidávání nových principů a obsahů. Seznam činností je dlouhý. Na konci léta jsem měl možnost vystoupit ve Farmstudio.cz, kde jsem představil o něco novější verzi. Ukázky jsou dostupné na mých webových stránkách.

Celou dobu počítám s tím, že nový vývoj projektu osobně představím v Plzni a v Řezně někdy během jara 2021. Zohlednit je potřeba vývoj, který souvisí s novými součástmi a postupy. Vzhledem k současné situaci přemýšlím o tom, jak tuto událost streamovat. Je to virtuální sdílení momentu, performance, typ umění, které je vlastně dočasné, časově komprimované. I když s přítomností diváka a autora ve specifickém místě je to myslím nejlepší. Uvažovat lze i o komplexnějších soustavách. V Řezně jsem hrál na Quadro – 4 kanálovou zvukovou soustavu. Rozšiřovat je možné i počet projekcí, projekt je na to stavěn a tvoří pak více imerzivnější prostory a zážitky.

Co si obecně myslíš o uměleckých rezidencích? Je to dobrý způsob, jak se poznat s umělci z jiného prostředí a získat inspiraci? Co konkrétně to tobě dalo?

Uměleckou rezidenci chápu jako prostor pro umělce, kde se věnují profesionálně svému uměleckému oboru. Jsou tu tradiční postupy i postupy používající digitální technologie. Setkávání s místními je důležité jakožto realita, ale nutná je i uzavřená práce, u některých umění záleží více na společenské výměně (v konci je to však důležité u všech). V mém případě je nutné absolvovat náročný technický výzkum a proces. Byl jsem rád za prostor, kde jsem se mohl věnovat čistě mému performativnímu projektu. Na Famu se zabývám většinu času uměleckým výzkumem prostřednictvím vývoje interaktivní aplikace pro virtuální realitu. Jsem rád, že se mi podařilo prostřednictvím této rezidence udržet pozornost čistě u té performance, kde je i důraz na zvukové zkoumání, prostorovost, přítomnost a přeci jenom to považuji za osobitější a mně nyní nejbližší uměleckou formu. Prostředí Řezna mi pak pomohlo nalézt harmonii a klid, ale rovněž i auru cizího prostředí, která je mnohdy tak očišťující. V tomto případě to nebyla cizost a ztracenost v zahraničním velkoměstě, ale v překrásném prostředí Bavorska, v městě se zachovalou historickou architekturou, ale i s fungujícím průmyslem a infrastrukturou, jenž jak se zdálo ideálně koexistuje s okolním prostředím. 

Rovněž se v Německu důsledně dodržovala pravidla koronavirových opatření a to dávalo smysl! Šok nastal po návratu do ČR, kde se chaoticky nedodržovala jakékoli pravidla a harmonie byla nahrazena chaotickou Prahou, jíž protíná špinavá magistrála. I proto byl pro mě pobyt více uzavřený, i když pro mojí tvorbu je to podstatné - prostor a čas.  Život, který bylo možné pozorovat v detailech, objektech jak jsou stavěné ulice, jak se pohybují lidé, každá drobnost běžného života byla svou rozdílností obohacující. A přesto představuje obdobný typ evropské krajiny, jako je u nás. Proto jsem rád, že v mé představě o našem regionu je nyní i přehled o Bavorsku.  

Setkání s několika osobnostmi byla až dojemná. Těchto pár týdnů považuji za skvělé, v člověku vzniká pocit, že by v Řeznu nejraději zůstal. V konci však bude dobré chápat se jako součást tohoto širšího středoevropského regionu, snad se budeme v budoucnu vzájemně ještě více inspirovat a setkávat.

Cokoliv bys chtěl dodat na závěr… 

Děkuji za tuto příležitost. Doufám, že se mi naskytne možnost účastnit se i dalších obdobných rezidencí a těším se co nejvlídnější průběh prezentací rozvíjeného projektu.